Těžko si lze představit skautský oddíl bez večerních her na kytaru… Magické brnkání strun se do historie našeho oddílu zapsalo nesmazatelně, dokonce máme i oddílovou hymnu. I tuto písničku máme samozřejmě na GitHubu našeho oddílového zpěvnku ke stažení či jen k prohlédnutí ve formátu pdf a txt. O historii této písničky píše Čigoligo z roku 2004:
Jestřábovým předchůdcem ve vedení Dvojky byl Jaroslav Ryšavý – Bobr, vážný Moravák spíše uzavřené povahy, o několik let starší než Jestřáb. K mladším chlapcům byl trochu komisní, oslovoval je většinou jenom příjmením, jako pan učitel ve škole. Oddíl vedl velmi svědomitě, na výpravy vždy nosil kromě torny ještě aktovku plnou oddílových písemností. Byl to právě on, kdo nás naučil písničku My pluli…
Na tábor „Svazu třinácti“ r. 1927, postavený na mýtince u Sázavy kousek pod Sluneční zátokou stejně jako r. 1925, přijel Bobr jenom jako host, Dvojku už tehdy vedl Jestřáb, který o tom píše v „Knize o Dvojce“: „Večer jsme udělali táborový oheň a při něm jsme poprvé slyšeli píseň „My pluli dál a dál…“, která se po zději stala posvátnou písní oddílu a vydržela v něm do dnešních dnů. Zpívali jsme dlouho do noci, vlastně my ani tak ne, jako Bobr, který sám zpíval mnoho písniček, pro nás zcela neznámých. Nad lesem vyšel strašidelný měsíc a ozářil pohádkově celý kraj, na loučce u řeky bylo světlo jako ve dne a řeka vinula se jako stříbrný pruh. A od ohně bylo slyšet Bobra, jak zpíval jednu píseň, která se později stala písní celého tábora a její začáteční slova byla napsána i na stole. Ta píseň zněla: „My pluli dál a dál v zelené lesy…“
Nápěv té písničky bzučel mně v hlavě od rána do večera a její slova se mně drala na jazyk snad dvacetkrát denně. Náladový nápěv písně se nám zalíbil. Kdo mohl tehdy vědět, že těch několik minut Bobrova zpěvu přinese do oddílu něco, co zde pak tak pevně zakotvilo?“ Na přebal naší kazety „Hoši od Bobří řeky zpívají“ z r. 1994 napsal Jumbo: „Z písniček, jež posloucháte, je patrně „nejevergrýnovatější“ My pluli dál a dál. Naučil nás ji Jestřábův před chůdce ve vedení Dvojky Ryšavý Bobr. Od té doby ji zpíváme a z našeho oddílu se patrně rozšířila do celého českého skautingu. V roce 1990 přijal skauty pan prezident Havel, kdysi také člen jednoho junáckého oddílu, a zazpíval si ji s námi z balkonu třetího nádvoří Pražského hradu.“ Bývalý člen Dvojky Jiří Navrátil do toho „slívnottu“ také napsal: „Tak třeba již výše zmíněný taneční popěvek dvacátých let „My pluli dál a dál…“ se během času změnil v jakousi vorařskou a vodáckou hymnu a měl to štěstí, že téměř znárodněl. V oddíle mu patří zvláštní, slavnostní místo – navždy bude patřit všem, kteří Pražskou Dvojkou prošli.“
Ve skutečnosti je to moravská lidová písnička. Na táboře Psanců r. 1940, který byl na Moravě na říčce Chvojnici u Ná- měště nad Oslavou, se také konal velký táborový oheň. Jak bylo tehdy zvykem, byli tam pozváni i obyvatelé nejbližší vesnice. Když hoši zpívali „My pluli dál a dál…“ , jedna stará babič ka se u ohně rozplakala a říkala, že tu píseň už dávno zná od své maminky. A Bobr byl také Moravák, proto ji znal. Protože je to jakási oddílová hymna, není dovoleno při je jím zpěvu mluvit, bavit se, či jinak vyrušovat. Že si ji pamatují Dvojkaři všech generací, ukáže se vždy na setkání bývalého členstva 13. ledna.
Pro Čigoligo napsal Dan
březen 2004, vyšlo v květnu 2004