20. 6. 2019

Oddílový pokřik

Pokřik nejčastěji zaznívá na nástupech.

Snad každý skautský oddíl má také nějaké svůj pokřik. Pokřik Pražské Dvojky je v oddíle tak prorostlý, že se podle jeho prvního slova dokonce jmenoval dřívější oddílový časopis Čigoligo. O historii pokřiku krátce ze stejnojmenného časopisu r. 2004:

Kde vznikl HOBŘácký pokřik?

Když jste na výpravě 4.-6. pádlovali po Lužnici z Tábora do Bechyně, jistě nikdo netušil, ze míjíte místo nad jiné významné pro náš oddíl. Řekl jsem to jenom Katlovi při vašem odjezdu na nádraží.
V roce 1922 měla Stará Dvojka tábor pod zříceninou hradu Příběnice u Bechyně na Lužnicí. Jako host byl na táboře vedoucí dánských skautů bratr Jorgen a právě on naučil tehdejší Dvojkaře oddílový pokřik „Čigoligo, Čigoligo … atd.“, slova prý znal od jednoho černošského kmene,
s kterým se setkal na cestě Afrikou. Pokřik byl později rozšířen ještě o úvodní verše:

„Hurarara hury rahy,
junácí jsme skauti z Prahy”

Po zrušení skautingu v ČSR r. 1948 jsme tento úvod vypustili a nebyl od té
doby již nikdy obnoven. Naposledy jsem pokřik v celém rozsahu slyšel pří odhalení Jestřábova památníku ve Sluneční zátoce 5.6. 1997. Tam řídil  pokřik bývalý dlouholetý člen oddílu Jaromír Charous, který ho ovšem znal í s tím skautským začátkem.
První slovo pokříku se stalo i názvem oddílového Časopisu, který trvá dodnes. A tak to volání

„Čigoligo, Čigoligo, čau, čau, čau,
Pomalago, Pomalago, pau, pau, pau,
Čigoligo, Pomalago, vis, pom, pej,
Druhý oddíl rarorej, ahoj!“

zaznívá 82 let při ukončení všech oddílových schůzek, výprav a táborů až po dnešní dobu.

Pro Čigoligo napsal Dan
červen 2004